Příběhy ze soudní síně roku 1889

Dnes se opět vydáme do 19.století a to na případy, které musel soud řešit. A jak se dozvíte v dalším čtení, je to někdy i celkem zajímavé čtení. Vše je psané přesně tak, jak je také uloženo v archívu.

Mezi švagry
Truhlář Josef Strojša a kočí Alois Válek v Malé Boleslavi jsou sice sešvagřeni, ale rádi se nemají — žijí spolu neustále na nože válečné. Dne 6. m. m. seděli spolu v jednom mladoboleslavském hostinci, kde se trochu navzájem poleptali, a jak Válek tvrdí, tituloval jej při tom Strojša obvyklým prý již přívlastkem zloděje.

Strojša, který je povahy měkké, otevřené, ale vznětlivé, nemohl asi svému švagru zapomenouti těch štulců, které mu v hostinci uštědřil a protože se nejspíše snad k vůli nějaké pořádnosti déle u bytu Válkova o 2. hod. noční zdržoval. Leč není také vyloučeno, že byl Strojza, který bydlí s Válkem v jednom a témže domě, poněvadž byl z hostince veden řádnou opicí, touto v ona nehostinná místa zavlečen.

Že to bylo skutečně pro něho místo nehostinné, toho důkazem byla úporná švagrovská vojna, ve které byl Strojza do krvava seřízen. — Aby si trochu ulehčil, praštil Válkovi do skleněné tabule jeho světlíku, která se hned celá v pánu poroučela. Manželka Strojzova, vidou muže svého celého krví zbroceného, chtěla jiti pro policii, ale ten ji v tom zabránil. — Za to šel pro policisty chytrý Válek a ti jej silně krvácejícího vedli do městské šatlavy. Strojza, ač sám nejvíce byl seřízen, nechal vše plavat a tak octnul se pro přestupek dle par. 411. před dobromyslným a klidným soudcem p. r. Vaníčkem.

Strojza líčí s naprostou upřímností celý děj a když Válek popírá, že dal Strojzovi napřed facku a že týž teprve potom ze zlosti do tabule uhodil, povídá důrazně: »to je lež«. »Nesmíte říkat lež«, dí klidný soudce. — »Proč jste ho taky nežaloval?« — »Inu, mohl sem, ale on je chytrý.« — »On mě bil napřed,« povídá Válek. »To ne, to je lež. Já jsem ho uhodil elektrickou lucernou až po té facce.« »To jste si ale mohl ještě tu lucernu rozbit!« — »Pane rado, já toho lituji, že jsem v noci ten kraval udělal, vždyť ani do hospody jíti nemohu. Bylo to taky v novinách. Taky jsem mu řek’, že je zloděj, to se musím přiznat.« »To není žalováno,« dí soudce.

Válek jako švagr nechce použíti dobrodiní zákona a chce svědčiti. Strojza vzlyká a chvěje se bolestí, že Válek nechce více znáti a dokládá, kdybych mu tak mohl tady všecko říci do očí. Válek žádá jen 20 Kč za to lékařské vysvědčení a nic více. Konstatuje se, že měl Strojza už jednou se svým švagrem Válkem likvidaci nějaké vojny před okresním soudem a že ho to stálo tehdy 40 Kč a něco na kolky.

Ten opakovaný zloděj nebyl žalován, jen pro přestupek par. 411. podána žaloba, ale ta ovšem musila býti po upřímném doznání Strojzově, že tu tabuli, vlastně ten světlík, rozbil zúmyslně, rozšířena i na přestupek dle par. 468. — Prozíravý soudce neměl důvodu nevěřiti obžalovanému, který doznal i to, proč vůbec žalován nebyl, uvěřil mu, že při té patálii jednal v sebeobraně a vyměřil mu pouze pro přestupek dle par. 468. peněžitou pokutu 30 Kč. Dobrý Strojza ulehčil si na chodbě jenom slovy: »Je to hrozné, tak už mám zase platit.«

Pozor před koupí cukerinu
Již několikráte upozorňovali jsme a dávali výstrahu před koupí cukerinu, ale přece případy ty v okolí našem téměř stále se opakují a podávají důkaz, že lehkomyslná pošetilost lidu našeho dosud nevymizela. Znovu varujeme obecenstvo před koupí i prodejem cukerinu, aby nepřivádělo se tak zbytečně do vězení a nebylo ještě pokutováno.

Prodej cukerinu v Rakousku jak známo dle vydaných předpisů o falšování potravin jest dovolen jen na lékařské recepty v lékárnách a drogeriích. Jinak jest výroba, prodej i přechovávání jeho, je-li i v domácnosti používán, zakázáno a kdo by zákaz ten přestoupil, tresce se proti bezpečnosti života dle zákona o falšování potravin r. 1896 vydaného. Vedle toho však potrestán jest peněžitou pokutou pro přestupek zákona celního, která obnáší dvojnásobnou hodnotu zabaveného cukerinu a to za každý kilogram 60 K. Loňského roku stal se podobný případ v Rovensku, o němž jsme přinesli zprávy, nedávno v okolí Železnobrodském a minulé dny v Podoubí u Vyskeře.

Josef Lhoták, domkář, 41 roků starý v Roztokách u Semil, narozený v Podoubí u Vyskeře bydlící, obžalován byl z přestupku dle § 6. zákona z 16/1 1896 č. 89 ř. z., jehož se dopustil tím, že ukoupil a ve své domácnosti přechovával cukerin, který, jak výše sdělujeme, používati jest přísně zakázáno.

Při konaném líčení ve čtvrtek dne 31. ledna t. r. přiznává obžalovaný, že cukerin u něho 21. ledna t. r. finanční stráží byl nalezen a sice dvě krabice, jedna plechová a druhá lepenková, obsahující cukerin v ceně 6 K, který, jak obžalovaný sděluje, ukoupil v sobotu dne 19. ledna od neznámého muže a ježto jest chudý, doufal tím ve své domácnosti něčeho uspořiti.

Bože, bohužel přišel v té domnělé úspoře z bláta do louže. Obžalovaný omlouvá dále svůj čin tím, že má rodinu, o níž se starati musí, jest na levé ruce zmrzačen takže nemůže těžší práce vykonávati a výdělku žádného nemá, tedy jedině z toho důvodu ukoupil cukerin, aby tím něčeho uspořil.

Obžalovaný slibuje, že vícekráte podobného přestupku se nedopustí, ač již byl pro podobný čin u okresního soudu v Mnich. Hradišti trestán. Když pan soudce dal Lhotákovi náležité napomenutí, skončil průvodní řízení a odsoudil obžalovaného, vzhledem k různým polehčujícím okolnostem k mírnému trestu a sice do vězení v trvání 48 hodin.

Budiž tento případ ostrašujícím příkladem všem těm, kteří ať z úsporné stránky neb jiné příčiny cukerin koupiti hodlají a radíme jim upřímně: Pozor před koupí cukerinu!

Ze zimního výletu.
V úterý dne 5. února projednával se v soudní síni případ, který zaviněn byl následkem přílišného požívání alkoholu. Veselá trojice, která snad po probdělé noci svatoštěpánské nacházela se v růžové náladě vykonala následujícího dne 27. prosince na saních několik návštěv u pánů hostinských, avšak při poslední návštěvě u hostinského Nekovaříka v Hrdenovicích všichni tři kumpáni byli v tak žalostném stavu, že dopustili se přestupku, který je přivedl na lavici obžalovaných.

Děj žalobní jest následující:
Fr. Javůrek, Ant. Sedmidubský, Jaroslav Sedmidubský jeli ve čtvrtek dne 27. prosince na saních a stavili se v Hrdenovicích v hostinci Jana Nekovaříka, u něhož statně popíjeli. Poněvadž před tím několik hostinců navštívili, byli již tak spiti, že z opilosti odcizili Janu Nekovaříkovi z krámu 4 láhve lihovin, limonád v ceně 5 K 28 h jež v saních ukryli a tímto činem dopustili se přestupku krádeže dle § 460. Jaroslav Sedmidubský, který časem vypomáhá Javůrkovi jako čeledín obžalován s Javůrkem pro přestupek dle § 430 jehož se opět dopustili tím, že nechali před hostincem Jana Nekovaříka saně s koněm bez dohledu, takže se mohlo státi splašením koně nějaké neštěstí.

Všichni obžalovaní přiznávají se k činu a k obhájení svému uvádí, že dopustili se krádeže láhví z opilosti. Průběhem líčení vyšlo najevo, že koně v saních zapřaženého zanechal bez dohledu Frant. Javůrek. Dle protokolu uvedla Marie Koutková, služka u Nekovaříka sloužící, že všichni byli opilí a v opilosti láhve ony odcizili a do saní uschovali. Jan Nekovařík, 51 rok starý, hostinský a obchodník v Hrdenovicích vypovídá ve smyslu obžaloby a podotýká, že byli všichni spiti a že čin ten spáchali z opilosti. Fr. Javůrek však po celou tu dobu z hostince nevyšel a láhve odcizili oba Sedmidubští.

Pan soudce skončil průvodní řízení a osvobodil Fr. Javůrka, Jaroslava Sedmidubského, Antonína Sedmidubského pro přestupek krádeže dle § 460, Jaroslava Sedmidubského pro přestupek dle § 430, avšak Fr. Javůrka odsoudil pro přestupek dle § 430, jehož se dopustil tím, že nechal před hostincem koně v saních zapřaženého bez dohledu státi, k peněžité pokutě 5 K.

„Oficírka“ Armády spásy
Když 19letá Anča Jenčová z Řepína, užívajíc ještě zlaté svobody, zaháknuta v muže špádila osadou, nebo když obsluhovala hosty v jednom hostinci v Hrdlořezech, těšila se její lepá postava, oplývající přírodním bohatstvím napřed i vzadu, její hezounký obličej s očima jak jehly pichlavými a s pusinkou vždy k úsměvu i polibkům připravenou, neobyčejné pozornosti i závisti všech mlsoutů, jimž tohoto pozemského štěstí dopřáno nebylo.

Bože, jaké to pomilování hodné stvořeníčko, v lehounkých šatičkách jako buchtička nadýchané, nenuceně se chovající a mužům tolik milosrdenství prokazující. Ani moderní mikádíčko naší Anči nescházelo. A nyní si představte, vy všichni mlsouti, jak šeredně jste zklamáni ve svých ilusích, vidouce Anču s tím pěkným mikádíčkem vycházeti z věznice krajského soudu v průvodu na ni nikoliv milostně hledícího, ale spíše se škaredícího dozorce vězňů, který ji na pokyn p. státního návladního předvádí před senát p. v. r. Turka.

Anča usedá s největším klidem na lavici obžalovaných, aby vyslechla, z čeho je obviněna a přijala úděl za spáchané hříchy. A ty nejsou všední: Jako služka vyloupila svému zaměstnavateli v Hrdlořezech z nedailonku brilant, který s řetízkem, špendlíkem a různým šatstvem i prádlem sebrala a pak s tímto »Ježíškem«, který representoval 900 Kč, před vánocemi uprchla. Po jejím odchodu nalezeny v její ložnici pod postelí vyprázdněné láhve od moku Gambrinova, jímž krotila své vášně před spaním. — Na dalším místě byla trochu skromnější: odcizila tam pouze šaty v ceně 800 Kč.

Pak se obrátila na matičku Prahu, kdež vystupovala jako »oficírka« armády spásy a při tom opět jako straka kradla. Stejnou činnost rozvíjela v Pardubicích a v Plzni. V Pardubicích si přisladila život taky haldou odcizené čokolády.

V obžalovacím spise jsou ještě položky 240 a 585 Kč, připsané k tíži Anči Jenčové a vzniklé jejím neoprávněným hmatem.
Je přirozeno, že Anča tím mikádíčkem a ještě více svojí činností po oblastech našeho starobylého království budila neobyčejný zájem ramena spravedlnosti a tak se stalo, že dostala se před soudní tribunál, v jehož okruhu svoji hříšnou činnost počala rozvíjeti.

Poněvadž byla její minulost až příliš pošramocena, naměřil jí soudní dvůr na přímluvu p. I. státního návladního Dr. Soldáta těžký žalář v trvání jednoho roku nepodmínečně. Dva měsíce má odsezeny vazbou a její mikádo dosud tím neutrpělo. Leč dalších 10 měsíců je doba tak dlouhá, že kouzlo jejího půvabu i s tím mikádíčkem asi úplně zmizí. A nyní je ještě otázka, která děva zaujme její místo jako oficírka ve Spáse armády.