V brusičské dílně mistra Hanuše v Turnově vonělo vápno a jemný brusný prach. Bylo poledne na Bílou sobotu roku 1885 a slunce, které se opíralo do tabulek oken, vytvářelo na stěnách tisíce barevných reflexů. Hanuš, jehož prsty byly poznamenány desetiletími u „šlajferny“ – brusného stroje poháněného vodou Jizery – právě dokončoval čištění drobného českého granátu . Ten kámen nebyl větší než špendlíková hlavička, ale v mistrově dlani zářil jako kapka krve, v níž se soustředil veškerý oheň z hlubin země pod Kozákovem.
„Vidíš to, Vojto?“ oslovil svého učně, který právě zametal podlahu plnou skleněných střepů. „Lidé si myslí, že v Turnově jen brousíme kameny. Ale my do nich uzavíráme světlo, které nám Bůh dal. Kámen je jako duše – dokud ho neopracuješ bolestí a brusem, neuvidíš jeho skutečnou záři.“ . Vojta se zastavil a mlčky pozoroval mistra. Věděl, že pro Hanuše je broušení drahokamu modlitbou. Včera, na Velký pátek, dílna mlčela. Hanuš věřil, že kámen by v den Kristova umučení pod brusným kotoučem plakal, a tak se ani nedotkl stroje.
Dnes však bylo vzkříšení. V kuchyni u mistrové už voněl mazanec, do kterého Hanuš tajně koupil víc rozinek a mandlí, než si v té době mohli dovolit. Mazanec měl kulatý tvar, připomínající slunce, a na vrcholu kříž jako upomínku na pašijové utrpení . Hanuš dohlížel na zakázku pro šlechtickou rodinu z Hrubé Skály – náhrdelník, kde se granáty měly střídat s vybroušenou skleněnou kompozicí. Bylo to ono turnovské tajemství, které kdysi bratři Fišerové přivezli z Benátek a které dokázalo napodobit diamanty tak dokonale, že i zkušení klenotníci v Paříži žasli .
„Zítra, Vojto, si vezmeš ty nové šaty, co ti máma ušila k Květné neděli, aby v nich člověk kvetl,“ řekl Hanuš a opatrně uložil granát do sametového lůžka. „Půjdeme ke svatému Mikuláši a necháme si posvětit mazanec i toho piškotového beránka.“ . Beránek, symbol nevinnosti a čistoty, už stál na misníku, s červenou mašlí kolem krku a rozinkami místo očí . V Českém ráji byla tradice svěcení pokrmů posvátná – věřilo se, že kousek svěceného jídla musí dostat i dobytek v chlévě a hrst drobků se musí nasypat na pole, aby byla zajištěna dobrá úroda.
Odpoledne, když se v Turnově rozezněly zvony, které se právě vrátily z Říma, Hanuš dílnu zamkl. Šli spolu na náves, kde se právě chystalo pálení ohňů. To nebyl jen obyčejný oheň; bylo to rituální vymetání zimy a vítězství světla nad tmou . Hanuš stál mezi sousedy, ruce sepjaté, a v jeho starých očích se odrážely plameny i ten rudý svit granátů, kterému zasvětil život. V ten moment nebyl jen brusičem; byl strážcem světla v kraji, kde stíny pískovcových skal bývají dlouhé a mrazivé. Věděl, že zítra, o Boží hod velikonoční, bude celý svět zářit stejně jako ten nejčistší křišťál z jeho dílny .
Průvodce po skrytých krásách, zapomenutých příbězích a kvalitním životě v Českém ráji. Jsme digitálním vypravěčem regionu.
