Janek z Holánova statku v Příšovicích stál na břehu potoka a v dlaních zahříval osm prutů z čerstvé vrby. Byl Velikonoční pondělí roku 1872 a slunce, které se právě vyhouplo nad siluetu Trosek, už začínalo vytahovat první jarní vůně z vlhké země. Janek pletl pomlázku s takovým soustředěním, jako by na každém propletení vrbového proutí závisel osud příští úrody. A v Českém ráji se věřilo, že skutečně závisí.
Pomlázka – to nebylo jen proutí se stužkami. Byl to nástroj „pomlazení“, rituál, kterým se měla svěžest a pružnost jarní přírody přenést na dívky a ženy, aby byly celý rok zdravé a čilé. Janek si do pleteného košíku připravil barevné mašle, které dostal od matky. „Hody, hody, doprovody,“ mumlal si pod fousem budoucí koledu, zatímco upevňoval rukojeť ze šesti prutů.
Jeho první zastávkou byl Bičíkův statek, pýcha Příšovic s jeho nádhernou skládanou lomenicí a pískovcovou branou z roku 1804 . Mařenka, dcera tamního hospodáře, už vyhlížela z pavlače. Její kraslice byly vyhlášené v celém Pojizeří. Barvila je v cibulových slupkách do temně hnědé barvy a pak do nich ostrou jehlou vyškrabávala motivy květin, ptáčků a drobných hvězd, které vídala v Podtroseckých údolích. Janek vtrhl do síně, a i když Mařenka předstírala strach a utíkala ke kuchyňskému stolu, brzy ji Janek s halasným smíchem dostihl.
Symbolické šlehání doprovázel výskot a šprýmování. „Tu máš, ty koledníku, ať jsi celý rok čilý jako ten vrbový proutek,“ řekla Mařenka a podala mu červené vajíčko. Červená barva, barva „krasná“, byla v Českém ráji symbolem lásky, radosti a vzkříšení. Janek vajíčko opatrně uložil a cítil, jak se mu do tváří vrací barva. Na Velikonoční pondělí se v kraji pod Troskami nesmělo sedět doma. Skupinky chlapců obcházely usedlost za usedlostí a za nimi se nesl hlas řehtaček a smích děvčat .
V kuchyni u Bičíků se už stůl prohýbal pod „šoldrou“. Byl to sytý slaný koláč z kynutého těsta, plněný uzeným masem, klobásami a vařenými vajíčky . Byl to ideální pokrm po dlouhém předvelikonočním půstu, odměna pro unavené koledníky i hospodáře. Janek si ukrojil pořádný kus a zapíjel ho douškem čisté vody ze studánky. Cítil, jak se mu do žil vrací síla .
Když se večer vracel k Holánovu statku, pomlázka mu vlála desítkami barevných pentlí, které v jarním vánku tancovaly jako divoženky z Klokočských skal . Janek věděl, že zítra už vyjede s otcem na pole k první jarní orbě. Věřil, že ta vrbová energie, kterou dnes rozdal všem dívkám v okolí, se mu vrátí v podobě bohatého klasu a zdravého dobytka. Český ráj se definitivně probudil k životu, a v každé chalupě, od Turnova až po Jičín, v tu chvíli žila naděje, která v tomto kraji pískovcových stínů nikdy neumírá .
Průvodce po skrytých krásách, zapomenutých příbězích a kvalitním životě v Českém ráji. Jsme digitálním vypravěčem regionu.
