Železnobrodská vánoční koleda 1880

Blíží se nám vánoce a dnes se podíváme na vánoční koledu, která podle očitých a žijících svědků vznikla kolem roku 1880. Jména jsou autentická a věříme, že ještě mezi námi žijí jejich potomci. Ozvou se nám?? Koledu složil Josef Mečíř, téměř slepý harmonikář. My jsme dokonce tuto koledu nechali nahrát a tady je:

Následující text k vysvětlení pochází z roku 1940!!
Jest to sice koleda čistě železnobrodská, ale bohužel nikoliv původní. Při bližším studiu se zjistilo, že byla asi složena podle předlohy z Jilemnicka (odkud ostatně pocházel prý i její skladatel) a že má mnohé obdoby i v obcích kolem Železného Brodu. Podobné koledy, vypočítávající, co který soused Ježíškovi daroval, byly vůbec velmi oblíbeny. Obyčejně složil nějaký místní veršovec takové říkání na známou notu jiné koledy a tak se tyto místní písně snadno pamatovaly a vžívaly. Příliš praktičtí ovšem — podle našeho názoru — tehdejší koledníci nebyli; neboť měla-li se u každého domu přezpívati taková sáhodlouhá píseň, jistě se mnoho stavení za krátký zimní den neobešlo! Tenkrát však asi lidé tak nespěchali a po koledě se chodilo již několik dní před vánocemi.

Vraťme se však ke koledě výše uvedené. Starší Broďáci jistě pamatují nejednoho souseda, o němž se zde zpívá, ale snad se i mladší rádi dozvědí, kdo je to vlastně v této koledě zvěčněn. Vezměme to tedy po pořádku:

Starý Véle, inu, kdo by to mohl jiný být, než Josef Véle, povozník ze Zámostí! Jeho široký vůz se sem sice jaksi nehodí, poněvadž nakonec se dozvíme, že železnobrodská výprava pojede do Betléma vlakem, ale skladateli ani posluchačům to tehdy asi nevadilo.

Domek pekaře Františka Zemánka pamatuje již málokdo. Stával na rohu Riegrova náměstí sice ještě vedle nové radnice, ale je tomu přece jen již přes třicet let, co byl zbořen.

Adolf Machytka byl jedním z četných zdejších perníkářů, kteří svými sladkými výrobky zásobovali tehdy na místě nynějších cukrářů nejen celé město, ale i široké okolí. Bydlil v Hluboké ulici čp. 220.

Stejného řemesla byl i Jan Matouš Šefr, který bydlil v ulici Jirchářské čp. 61.

Josef Večerník, bývalý městský policajt, bydlil pod Vrším a vyráběl bačkory.

Hudský je samozřejmě František Hudský, zámečník ze Zámostí, rázovitá železnobrodská osobnost, bohužel již také v nenávratnu zmizelá.

O Šefrové jsem se nemohl dlouho dozvěděti. Až p. Jan Šefr z Propastného, jeden z mála starých železnobrodských pamětníků, mně o ní pověděl. Sedávala prý pod podloubím starého Fišerova domu na Riegrově náměstí a prodávala kolemjdoucím ovoce, jak je roční doby přinášely, a perníkové výrobky. Jejím krámem bývala prostá nůše, přikrytá válem na nudle.

Také paní Najmanovou jsem nemohl nikde najít. Až opět p. Šefr usoudil, že to bude spíše asi paní Ulmanová, která prý ve svém domku v Železné ulici (čp. 84) prodávala v hrnečcích vařené mléko pro celou ulici i okolí.

Pan Josef Mazanec byl váženým pekařem a obchodníkem smíšeným zbožím »na pavláčce« (čp. 43).

Krejčí František Řidil bydlil tehdy u Melníků (čp. 4) ve dvoře a řezník Josef Daníček v domě nyní p. Bukvice (čp. 155).

Truhlář Bredler, František, bydlil v Železné ulici čp. 85, ač-li se zde nejedná o jeho bratra Antonína, který bydlil na Zámostí.

Josef Brožek, holič, bydlil tehdy v domě čp. 279, nynější berní úřad. Jan Žídek, sedlář, pak v Soukenické ulici čp. 26 (nyní p. Černý, řezník).

František Ježek sice stavitelem nebyl, pouze zednickým mistrem, ale verš prý jej jinak docela vystihuje. Asi honosnější titul měl zmírniti narážku na jeho poměr k zaměstnancům. Bydlil proti faře v čp. 123.

Pan Josef Herbe, dlouholetý a vůbec první hostinský v hostinci U Jizery (nyní hotel Jizera), byl, tuším, poslední, který se z této společnosti odebral asi před dvěma lety na věčnost.

František Udatný, takto — jak se dříve říkalo — s odpuštěním švec, byl výborným hudebníkem, zvláště na basu. Hrával s kapelou o muzikách i na kůru v kostele. Bydlil za kostelem v čp. 270.

Pan Urbánek byl majitelem domku čp. 205 Na struskách, kdysi napolo zbořeného povodní.

A malý bratr Tůma číslo jedenáct? Každý ze starších Broďáků se při tomto jméně usměje. Vždyť Jedenáctka — jak se Tůmovi zkrátka říkalo — byl malý tak kolem dvou metrů! V žádné společnosti nechyběl, žádnou legraci nezkazil. A když se jednalo o nějakou zábavu neb maškarní průvod a pod., první mezi pořadateli byl Tůma-Jedenáctka. Nesměl proto chyběti ani v železnobrodské koledě.

Tak co, líbila se koleda??